Ústav slavistiky vznikl k 1. 9. 1995 na základě rozhodnutí tehdejší Vědecké rady MU na návrh profesorů Adolfa Erharta a Radoslava Večerky. Záměrem bylo vytvoření kompaktní slavistiky, scelení slavistických filologií, které byly v průběhu uplynulých desetiletí součástí různých organizačních celků FF, a soustředění vědeckého bádání. V pozadí byly i otázky celkového image oboru ve veřejnosti a zachování tzv. malých oborů ve větším rámci garantovaném především rusistikou.
Slovanská filologie v původním slova smyslu jako celek zahrnující jak lingvistické, tak literárněvědné disciplíny byla jedním ze zakládajících oborů Masarykovy univerzity. V průběhu vývoje se slavistické disciplíny realizovaly v různých organizačních rámcích, např. v Slovanském semináři nebo později od 50. let minulého století v komplexech tehdejších kateder, které nesly různé názvy a zahrnovaly i jiné oblasti než slovanskou filologii. V důsledku výlučného postavení ruského jazyka po roce 1945 se slavistika v širokém pojetí realizovala v rámci bohemistiky, rusistiky, ale také historiografie, literární, divadelní a filmové vědy a jiných organizačních celků. Minulost slavistiky na Masarykově univerzitě je vskutku slavná, neboť zde působili mj. Václav Vondrák (1859-1925), Stanislav Souček (1870-1935), Roman Jakobson (1896-1982), František Trávníček (1888-1961), Frank Wollman (1888-1969), Sergij Vilinskij (1876-1950), Bohuslav Havránek (1893-1978), Josef Kurz (1901-1972), Václav Machek (1894-1965), později například Josef Hrabák (1912-1987), Jiří Krystýnek (1913-1991), Arnošt Lamprecht (1919-1985), Jaroslav Mandát (1924-1986), Jaroslav Burian (1922-1980), Vlasta Vlašínová (1925-1977), Roman Mrázek (1921-1989); na současném Ústavu slavistiky stále přednášejí nebo s ním spolupracují žáci výše uvedených slavných filologů, sami renomovaní a mezinárodně respektovaní lingvisté a literární vědci Jiří Jiráček (nar. 1924), Radoslav Večerka (nar. 1928), Jarmil Pelikán (nar. 1928), Krystyna Kardyni-Pelikánová (nar. 1930), Danuše Kšicová (nar. 1932), Stanislav Žaža (nar. 1929), Miroslav Mikulášek (nar. 1930), Ivan Dorovský (nar. 1935) aj.
Slovanská filologie v původním slova smyslu jako celek zahrnující jak lingvistické, tak literárněvědné disciplíny byla jedním ze zakládajících oborů Masarykovy univerzity. V průběhu vývoje se slavistické disciplíny realizovaly v různých organizačních rámcích, např. v Slovanském semináři nebo později od 50. let minulého století v komplexech tehdejších kateder, které nesly různé názvy a zahrnovaly i jiné oblasti než slovanskou filologii. V důsledku výlučného postavení ruského jazyka po roce 1945 se slavistika v širokém pojetí realizovala v rámci bohemistiky, rusistiky, ale také historiografie, literární, divadelní a filmové vědy a jiných organizačních celků. Minulost slavistiky na Masarykově univerzitě je vskutku slavná, neboť zde působili mj. Václav Vondrák (1859-1925), Stanislav Souček (1870-1935), Roman Jakobson (1896-1982), František Trávníček (1888-1961), Frank Wollman (1888-1969), Sergij Vilinskij (1876-1950), Bohuslav Havránek (1893-1978), Josef Kurz (1901-1972), Václav Machek (1894-1965), později například Josef Hrabák (1912-1987), Jiří Krystýnek (1913-1991), Arnošt Lamprecht (1919-1985), Jaroslav Mandát (1924-1986), Jaroslav Burian (1922-1980), Vlasta Vlašínová (1925-1977), Roman Mrázek (1921-1989); na současném Ústavu slavistiky stále přednášejí nebo s ním spolupracují žáci výše uvedených slavných filologů, sami renomovaní a mezinárodně respektovaní lingvisté a literární vědci Jiří Jiráček (nar. 1924), Radoslav Večerka (nar. 1928), Jarmil Pelikán (nar. 1928), Krystyna Kardyni-Pelikánová (nar. 1930), Danuše Kšicová (nar. 1932), Stanislav Žaža (nar. 1929), Miroslav Mikulášek (nar. 1930), Ivan Dorovský (nar. 1935) aj.